Godmother of all couloirs

Den č. 9 – „Toto zlyzujte. Inak sa nevracajte!“

Probudili jsme se do krásného dne a převozník Odd hlásí v telefonu bezvětří. Takže hurá na výzvu jménem The Godmother of all couloirs. Přejíždíme loďkou od divokého skialpinistického kempu na druhý břeh zátoky Kjosen pod kopec Forholttinden. Čeká nás 1300 výškových metrů se sklonem kuloáru 40-50°. Teplé počasí dalo zabrat sněhovým podmínkám a v kuloáru to vypadá, jak v nějakém tobogánu, ve kterém proběhlo bombardování. Sníh je tvrdý, ale jsou tu až metrové prohlubně vyhloubené od sjíždějících lavin. Já s Barčou a Pavlem stoupáme jen do dvou třetin, a následný sjezd Kmotry všech kuloárů je to nejhorší co jsem tady zatím zažila. Jiří s Radovanem vystoupali až na samotný vrchol kuloáru a užili si výhledy do jižní stěnu Forholttindenu. Není třeba dodávat, že si tento technický sjezd „užili“ a po hodině přijeli propocení do poslední nitky. Máme to ve zdraví za sebou, a tak hurá na oslavu zpátky do chatičky Sieddihitta. Bohužel je už po šesté hodině, a tak nám v obchodě neprodali už ani pivo. Ach ta prohibice.

<< předchozí den Den č. 8 – lítá to všude kolem | Den č. 10 - Nahoru můžeš, dolů musíš následující den >>