Jiehkkevarri 1834 m

Den č. 7 – výš už to nejde

Máme v plánu vystoupat na nejvyšší kopec Lyngenských Alp, který se jmenuje Jiekkevarri a má 1833m. Podle průvodce nás čeká až 15 hodinová túra, během které máme nastoupat 2200 výškových metrů. Neotálíme tedy a mastíme řečištěm podle stop. Radovanovi se podařilo na jednom sněhovém mostu přes potok propadnout, statečně ale vylévá vodu z lyžáku a pokračuje dále.

Na Jekkevarri vedou dvě výstupové trasy, my jdeme klasickou, která uhýbá vlevo a obchází horu Holmbukttinden 1668 m ze západu. Na Holmbukttindenu končí většina freeraiderů, kteří neloví nejvyšší vrcholy, ale hlavně sjezdy. Poslední metry na Holmbukttinden stoupáme na mačkách. Z tohoto vrcholu sjíždíme 150 výškových metrů dolů východně podél hřebenu, a asi po kilometru docházíme k ledovcovému svahu o sklonu 40°, kterým traverzujeme vpravo a následně obcházíme kótu 1738 zleva. Za touto boulí se skrývá samotný vrchol Jiekkevarri. Přecházíme kilometrové náhorní plato a stoupáme posledních 100 výškových metrů na vrchol. Vrchol je velmi rozlehlý a není zde žádný mužík ani kříž, jak bývá například v Alpách zvykem.

Kocháme se krásnými výhledy na ledovce a celé Lyngdenské Alpy. Sníh je velmi zmrzlý, díky čemuž je cesta zpět přes plato rychlá. Za kótou 1738 nás čeká strmý sjezd 40°zmrzlým svahem, který protíná i trhlina, ale naštěstí to není dlouhé a sluníčko trošku sníh povolilo. Následně opět nahazujeme pásy a šlapeme posledních 150 výškových metrů zpět na Holmbukttinden. Odkud už se spouštíme opravdu dlouhým sjezdem až k autu, ve spodní části už značně rozbředlým sněhem. Chvíli po nás spadla na spodní moréně lavina, která zakryla naše oblouky.

Přejíždíme autem k poloostrovu Kvalvika, kde jsme se rozhodli strávit tři následující noci v turistické chatce Sieddihitta, a tak si Lyngenské Alpy trochu více prozkoumat.

<< předchozí den Dne č. 6 – za kulturou a poznáním | následující den Den č. 8 – lítá to všude kolem >>